VÝSKYT

Historické rozšíření kočky divoké zasahovalo od britských ostrovů až do střední Asie. Podobně jako v případě velkých šelem za jejím vymizením stála změna způsobu lesního hospodaření a změna druhové a věkové struktury lesa. S tereziánskými lesními řády (1754-1756) postupně vymizely z naší přírody pralesní celky a na mnoha místech je nahradily smrkové monokultury, které kočce divoké neposkytují vhodné podmínky pro život.

Kočka divoká je skrytě žijící šelma, o jejímž aktuálním výskytu a životě mnoho nevíme. Patří mezi nejvzácnější druhy naší fauny. I když jde o kriticky ohrožený druh, obvykle její přítomnost uniká pozornosti díky záměně s kočkou domácí. Odlesnění a intenzivní lov způsobil její vyhubení na mnoha místech Evropy. Následkem toho se zde dnes vyskytuje jen ostrůvkovitě a na celém kontinentu je v současnosti chráněna.

Kočka divoká žila téměř na celém území Čech a Moravy ještě v 17. století. Postupně však její populace ubývala, až byla v roce 1952 vyhubena úplně. Tohoto roku je datován poslední doložený zástřel z Krušných hor (Anděra & Červený 2009). Tečku za jejím výskytem přineslo systematické pronásledování, způsobené faktem, že kočka divoká představovala ohrožení pro drobnou zvěř, chovanou v honitbách. Na Slovensku se naštěstí kočka divoká udržela až do současnosti, ale i zde došlo v minulosti vlivem lidské činnosti k výraznému poklesu její početnosti.

Mezi nejstabilnější patří populace vázaná na karpatské pohoří tedy např. na Slovensku, Ukrajině či v Rumunsku, pravděpodobně plynule navazující na celý balkánský poloostrov. V západní Evropě pak existuje poměrně silná a rostoucí populace na území Německa propojená s Francií. Populace na Iberském a Apeninském poloostrově a především ta ze Skotské vysočiny, jsou pravděpodobně nejvíce izolovány od ostatních evropských populací.

Česká republika podobně jako Rakousko leží vzhledem k propojování jednotlivých populací v místě s velkým potenciálem. Může jít o oblast, kde se budou střetávat jedinci jak ze západoevropské populace, tak té karpatské. Přes Rakousko a Slovinsko se pak může připojovat také balkánská populace vázaná na Dinárské pohoří.

Díky zdokonalení techniky a metod při výzkumu živočichů a probíhajícímu fotomonitoringu velkých šelem byl ale v posledních letech opět zjištěn výskyt kočky divoké v několika oblastech České republiky. Navzdory malému množství získaného materiálu jsou výsledky poměrné cenné – především potvrzení reprodukce v severní části Bílých Karpat a Javorníku, který v kombinaci s počtem identifikovaných jedinců naznačuje stabilnost a životaschopnost populace kočky divoké v obou pohořích na česko-slovenském pomezí. Rovněž cenným poznatkem jsou záchyty kočky divoké ve Vsetínských Beskydech a Hostýnských vrších. Od roku 2012 došlo k nárůstu zjištěných oblastí sporadického výskytu kočky divoké i v jihozápadních Čechách, jednalo se o několik jedinců na Šumavě a v Českém lese. Kočka divoká je čím dál častěji pozorovaná na bavorské straně hranice v NP Bavorský les. Poslední záznamy naznačují také stabilní výskyt populace kočky divoké v Doupovských horách, kde bylo doposud identifikováno několik jedinců tohoto skrytě žijícího druhu. Monitoring kočky divoké probíhal i v rakouském Národním parku Thayatal a v Národní parku Podyjí v letech 2007–2011, kdy byli pomocí genetických metod zjištěni minimálně tři jedinci na rakouské straně, od roku 2012 se však nepodařilo výskyt kočky divoké na moravské straně v této oblasti prokázat.

Na Slovensku je kočka divoká rovnoměrné rozšířena především v pahorkatinách, v podhorských a horských lesích. V minulosti žila i v nížinných oblastech Podunajské nížiny a Východoslovenské roviny, avšak postupnou urbanizací a ztrátou vhodných biotopů se vytratila. Donedávna se udávala jako hranice západního výskytu řeka Váh, avšak poslední poznatky z Bílých Karpat a Javorníků na Slovensku potvrzují, že západní hranice rozšíření zasahuje až na česko-slovenskou hranici. Stabilní výskyt a reprodukce byla zaznamenaná také v navazujících pohořích na Slovensku, a to ve Strážovských vrších a Kysucké vrchovině. Podle Krištofíka a kol. (2012), byl výskyt kočky divoké doložen v 279 mapovacích kvadrátech (12×11 km), což představuje přibližně 65 % rozlohy Slovenska. Odhaduje se, že na Slovensku žije v současnosti do 800 jedinců kočky divoké. Robustní demografická data, která by odhady zpřesnila, však nadále chybějí.