KDE ŽIJE?

Přirozeným prostředím kočky divoké jsou spíše níže a středně položené oblasti s listnatými a smíšenými lesy. Zde vyhledává především okraje lesa, malé mýtiny, a nerušené lesní lemy s hustými křovinami. Velmi důležité jsou pro ně také členité skalnaté stráně s úkryty v podobě skalních rozsedlin, opuštěných nor, doupných stromů, vývratů a padlých kmenů. 

Obecně vyhledává jižně exponované svahy. Spíše výjimečně se vzácná šelma objevuje také ve vyšších nadmořských výškách. Jak ukázaly záznamy z šumavských fotopastí, vzácně se objevuje také v jehličnatých lesích vyšších poloh. Limitujícím faktorem pro výskyt kočky divoké je ve vyšších polohách především vysoká, dlouhotrvající sněhová pokrývka, obecně pak prostředí bez dostatku úkrytů.

Velikost domovského okrsku kočky divoké kolísá podle množství dostupné potravy. Oproti rysům je mnohonásobně menší – v případě samice zhruba ½ km², u kocoura 1-3 km². Kočky bývají svému teritoriu věrné oproti mladým kocourům, kteří se potulují široko daleko, zejména v době páření. Jedinci si své území značkují drápáním a otíráním o kůru stromů, močí či trusem.